Během mé praxe jsem se mnohokrát setkal s názorem, že optické zařízení jako mikroskop k tradičnímu řemeslu nepatří. A že využívat takový přístroj je vlastně podvod, protože Japonští řemeslníci nic takového nepoužívali. Abych vysvětlil, že optické přístroje patří do tradice japonského kovodělectví, zkusil jsem dát dohromady historická fakta s osobní zkušenost, a shrnul je v tomto článku. Říká se, že japonští řemeslníci byli krátkozrací a proto dokázali pracovat bez zvětšovacích přístrojů. To může být částečně pravda. Ve zlatnických dílnách byli zaměstnávány děti už od přibližně páteho roku věku (Podobná praxe byla v evropských dílnách také.), nejdříve jako pomocníci, a později se z těch nejšikovnějších mohli stát specialisté na určitý druh práce jako je třeba výroba nanako. Zdravé oko mladého člověka je schopné zaostřit od cca 6,5 cm až do nekonečna. Tato minimální vzdálenost se věkem, a predispozicemi postupně zvětšuje. V době kdy jsem se začal o tento fakt zajímat, bylo to již v dospělosti, byl můj bod zaostření na cca 18 cm. Nyní po 45 roce věku to je téměř dvojnásobek, okolo 30 cm.

Říká se, že specializovaní výrobci nanako se ani nepotřebovali dívat na razník, ale přesouvali jej citem ruky přes již vytvořené hrbolky. Tvorba nanako však vyžaduje i velmi ostrý zrak, a bez něho tato práce není možná. Nejjemnější kuličky nanako mají okolo 0.2mm v průměru. Platí, že čím jemnější struktura, tím více je každá odchylka vidět. Výrobce nutně musí vidět, v jaké kvalitě je jeho provedení. Pokud toho není schopen nemůže tuto práci vykonávat.

Z pokusů, které jsem dělal před více než 10 lety vím, že pokud má řemeslník oko řekněme 7-8 cm od objektu, je schopný vidět a pracovat bez jakýchkoliv zvětšovacích přístrojů i na jemnějších ornamentech. To dávalo krátkozrakému kovodělci určitou výhodu. Ačkoliv i v tomto ohledu má lidské oko své limity.
Se zvětšující se vzdáleností oka od objektu rapidně klesá schopnost práce, 30 cm od oka nevidíte prakticky už nic. Stačí to na hrubší práci, nikoliv ale na detailní. Objev dioptrických čtecích čoček umožnil řemeslníkům pracovat nejen v pozdějším věku, ale i na mnohem delikátnějších detailech. V knihách z druhé poloviny období Edo jsou zobrazeni umělci a zkušení řemeslníci téměř všichni s brýlemi.

Jeden ze způsobů práce se zvětšovací čočkou.

Údajně nejstarší dochované brýle na světě, (cca 1475) pochází z vlastnictví osmého šóguna Yoshimasua Ashikagy (1436-90), který je věnoval Chrámu Daisenin. Jedná se ale o chrámovou legendu, která se nedá nijak ověřit.
Je ale doloženo, že první dioptrické brýle přivezl do Japonska František Xaverský jako dar knížeti spravující prefekturu Yamaguchi v roce 1551. Později jeho příklad následovali další misionáři, a knížatům spolu s ostatními dary přiváželi i brýle jako žádaný artikl.
Za zmínku stojí první záznam o existenci myopických (krátkozrakých) brýlí Japonsku. Pochází z návštěvy jezuitského mnicha Francisca Cabrala v roce 1570, kterého Japonci přezdívali čtyřoký padre.

Výroba skla v Japonsku začala okolo roku 1620 v Nagasaki, odkud se rozšířila do ostatních částí země. A se sklem také výroba brýlí (Aitai) a myopických – čoček, zvětšovacích čoček, teleskopických dalekohledů, čoček na rozdělávání ohně pomocí slunce, čočky na pozorování zatmění a další. O výrobu se starali brusiči optických skel se rekrutovali z řad brusičů drahých kamenů. Přestože skleněné brýle se objevily v Japonsku až v 16. st. Optické čočky z broušeného křemene byly známé o mnoho staletí dříve. Nejstarší nález z Čínských pohřebišť pochází dokonce z 1.st. n.l.

The Magnifying Glass
ca. 1775
Toriyama Sekien
www.metmuseum.org

Samozřejmě, že tyto moderní vynálezy nebyly na začátku dostupné každému. Během 18. st. vzrostla ale poptávka natolik, že domácí produkce nestačila, a velké množství brýlí se dováželo z Číny. Postupně byl import utlumen a Japonská produkce navýšena aby pokryla požadavky japonské populace. Dle vývoje se dá předpokládat, že přístup ke kvalitním skleněným čtecím brýlím, a zvětšovacím sklům měli zpočátku pouze kovodělci sloužící u dvora. Kde také vznikaly za podpory knížat ty nejlepší práce své doby.

Nejdříve pomalý, ale během 18. st. nepřehlédnutelný vývoj ve složitosti a jemnosti zdobení mečových součástek je jasným důkazem toho, jak se zvětšovací čočky začaly uplatňovat ve větším měřítku a tento vynález dovolil vzniknout pracím s dech beroucím detailem.

Někdo může namítnout, že se nedochoval žádný důkaz (např. obraz) o tom, že by zlatníci-kinko používali v 17-18. st. Zvětšovací čočky. Domnívám se, že obrazy té doby, kde by byli řemeslníci vůbec při práci zachyceni budou spíše vzácné a osobně o nich nemám ponětí. Umění bylo rezervováno pouze horním vrstvám a ty se o prostý lid nezajímali. Řemeslníci a zemědělci začali být zobrazován až v 19. st. malíři jako Katsuchika Hokusai a dalšími. Případně také důkaz o dochované zlatnické dílně 17-18. st. s vybavením. Tím ovšem jejich existenci nemůžu vyloučit. Existence optických přístrojů v jejich časech je však nezpochybnitelná z písemných záznamů. A byli to právě kovodělci-kinko, kdo díky zvětšovacím čočkám začali produkovat speciální jemné chirurgické nástroje, které by jinak nebylo možné vyrobit.

Ale vývoj šel dál až do dnešních dní kdy kovorytci používají zcela běžně stereo mikroskopy. Ano s jednoduchou čočkou se dá udělat stejná práce, ale řemeslník který nacení zákazníkovi práci, jí musí také udělat za odpovídající dobu. Práce s ryteckým mikroskopem (Což jsou de-facto pouze zdokonalené čtecí brýle kombinované se zvětšovacím sklem.) je mnohem efektivnější. Větší zorné pole, stabilní a ostrý obraz bez deformací, šetrnější k očím.
V každé době se lidé vždy snažili svou práci zefektivnit. Proto se ve stavitelství začaly používat zdviže a jeřáby, v hodinářství a zlatnictví lupy, v dopravě kolo, elektřina v komunikaci atd.
Pokrok se nezastavil, ale všechno jsou to jen pomocníci. Jádro všeho umění a tradice je v rukou a mysli člověka. Nic za něho jeho práci neudělá. Idea se sama nezhmotní, obraz se sám nenamaluje a ornament se sám nevyryje.

Zdroje:
The History of Ophthalmology in Japan – Saiichi Mishima, vyd. J.P. Wayenborgh, 2004
Journal of Astronomical History and Heritage (ISSN 1440-2807), Vol. 11, No. 3, p. 203 – 212 (2008)
Spectacles and Other Vision Aids: A History and Guide to Collecting – J. William Rosenthal, 1996
https://kknews.cc/culture/xq83g99.html
wikipedia.com