Roman Urban -Tosogu.Cz

O japonském kovodělectví optikou dnešní doby.

Drazí přátele, milovníci mečů a tradičního japonského kovodělectví.

Je to již téměř deset let, co jsem se po předešlé úvaze a průběžnému studiu japonských kovodělných technik rozhodl stát se na tomto poli profesionálním řemeslníkem. Začátky nebyly jednoduché a léta která své práci věnuji mě přesvědčují čím dál více o tom, do jak obtížného oboru jsem vstoupil. Studium i prací dosažená zručnost nemá žádné hranice a je stále co zlepšovat, pracovat na sobě a přijímat nove výzvy. Po prvních čtyřech letech na své profesionální cestě jsem díky zásahu osudu potkal svého japonského učitele, brusiče mečů z významné linie školy Hon-Ami, který posléze začal vést mé kroky v chápani a pravidlech japonského designu, díky jeho podpoře se mě dostalo významné možnosti nejen pracovního ale i osobnostního růstu. Otevřel se tím přede mnou novy svět tajemství japonské duše, tradic a specifického myšleni při vnímaní okolí, přírody a sil, které tvoří historii našeho světa. Díky všeobecné podpore těch z Vás, kteří mě poctili důvěrou a nechali si prostřednictvím mých rukou vytvořit součástky ke svým mečům se mohu své prací věnovat a prohlubovat tak své vědomosti a tříbit manuální dovednosti. Za to Vám všem patří můj hluboký dík.

V předešlých letech jsem dostával a stále dostavám, řadu dotazů tykajících se případných objednávek výroby tsub a dalších součástek doplňujících soupravy mečů. Určitý druh dotazu se stále opakuje, stejně tak jako vyjádřeni případného údivu nad cenou za zakázkovou práci ve srovnaní s historickými pracemi. Dovolte mi prosím, abych se tuto často diskutovanou otázku pokusil vysvětlit.

V rukou japonských i zahraničních sběratelů, stejně tak jako na otevřeném obchodním trhu se starožitnostmi po celém světě se pohybuje značné množství mečových záštit z různých období a škol. Jsou to předměty jejichž obchodní cenu neurčuje v základě jejich kvalita a náročnost zpracovaní ale především kupní sila sběratelů a jejich investiční ochota do jednotlivých kusů. Uvážíme-li, že například nesignovaná tsuba ze 17 či 18 století vysoké kvality zpracovaní, se da nyní v sítí japonských obchodu specializujících se pouze na prodej mečů, zakoupit za 300 000 až 800 000 ¥, podle obsažnosti a techniky ztvárněného motivu, pak je naprosto zcela nemožné v teto cenové relaci vytvořit podobné dílo, prostřednictvím rukou současného řemeslníka. Ten je samozřejmě zatížen náklady na provoz dílny, i podstatou své existence, tedy přijmu, který zajistí obživu jeho rodině. Jedná se zde především o časový výdaj nezbytně nutný k tvorbě a kompletizaci podobně kvalitního díla. Velký objem starých mečových záštit a ostatního kovaní k soupravám mečů pohybujících se na trhu v nereálně nízkých prodejních cenách, ve vztahu k původní ekonomické náročnosti výroby, svým způsobem zcela radikálně ztěžuje samotnou existenci a udržení tohoto tradičního japonského řemesla při životě v naší současné moderní době.

Řečeno srozumitelnějšími slovy, za starožitnou mečovou záštitu či dalším kováním které jsou v prodeji ve specializovaných obchodech, již nestojí jeho původní tvůrce – řemeslník, a tedy nutná potřeba úhrady kompletních nákladu k výrobě celého díla. Cela věc se tak ocitá pouze v marketingovém rozhledu a schopnostech obchodníka, který nabízí předmětný kus k prodeji. Ten samozřejmě v rámci své vlastni i obecné ekonomické kondici společnosti přizpůsobuje pak prodejní cenu kupní sile své vlastni klientely a současně i toho do jaké míry je sám schopen kvalitu díla presentovat. Ze strany současného řemeslníka je tedy v podstatě naprosto nemožné vypracovat nove dílo na základě cenové představy, kterou vytváří otevřeny trh starožitností s pracemi, které navršil v rukou sběratelů či obchodníků čas a proud historie. Musíme si uvědomit, že historické zakázkové práce vysoké kvality přicházeli k řemeslníkům z řad knížat, vysoce postavených samurajů či velice bohatých měšťanu, pro které bylo vlastnictví precizně zpracovaného kovaní na soupravách jejich mečů společenskou prestiži doby.

Pokud máme možnost nahlédnout do administrativních archiválií a spisů, můžeme dohledat i účty za některé zakázkové práce. Ty se pak v přepočtu na dnešní měnu pohybují ve značné vysokých částkách. Někteří z renomovaných kovodělců pak pracovali pod záštitou šogunátu či jednotlivých knížectví a pobírali stabilní důchod jako řemeslnici sloužící dvoru. Na základě toho pak mohla vznikat díla náročná na kvalitu zpracovaní, protože je neomezoval zakázkový čas, tedy rovnice, 

======cena za práci stráveny čas nad prací-náklady na výrobu a chod dílny s domácnosti. ======

Shrnutím výše uvedeného, cena zakázkové práce se tedy odvíjí od casu nezbytně nutného k vypracovaní celého díla, nikoliv od ceny podobných prací, které jsou dosažitelné na dnešním volnem obchodním trhu se starožitnostmi.