Drazí přátele, milovníci mečů a tradičního japonského kovodělectví.
Je to již téměř deset let, co jsem se po předešlé úvaze a průběžnému studiu japonských kovodělných technik rozhodl stát se na tomto poli profesionálním řemeslníkem. Začátky nebyly jednoduché a léta která své práci věnuji, mě přesvědčují čím dál více o tom, do jak obtížného oboru jsem vstoupil.
Studium i prací dosažená zručnost nemá žádné hranice a je stále co zlepšovat, pracovat na sobě a přijímat nove výzvy. Po prvních čtyřech letech na své profesionální cestě jsem díky zásahu osudu potkal svého japonského učitele, brusiče mečů z významné linie školy Hon-Ami, který posléze začal vést mé kroky v chápání a pravidlech japonského designu, díky jeho vedení se mě dostalo významné možnosti nejen pracovního ale i osobnostního růstu. Otevřel se tím přede mnou novy svět tajemství japonské duše, tradic a specifického myšleni při vnímaní okolí, přírody a sil, které tvoří historii našeho světa.
Díky všeobecné podpore těch z Vás, kteří mě poctili důvěrou a nechali si prostřednictvím mých rukou vytvořit součástky ke svým mečům, se mohu své prací věnovat a prohlubovat tak své vědomosti a tříbit manuální dovednosti. Za to Vám všem patří můj hluboký dík.
V předešlých letech jsem dostával a stále dostavám, řadu dotazů tykajících se případných objednávek výroby cub a dalších součástek doplňujících soupravy mečů. Určitý druh dotazu se stále opakuje, stejně tak jako vyjádřeni případného údivu nad cenou za zakázkovou práci ve srovnaní s historickými pracemi. Dovolte mi prosím, abych se tuto často diskutovanou otázku pokusil vysvětlit.
V rukou japonských i zahraničních sběratelů, stejně tak jako na otevřeném obchodním trhu se starožitnostmi po celém světě se pohybuje značné množství mečových záštit z různých období a škol. Jsou to předměty jejichž obchodní cenu neurčuje v základě jejich kvalita a náročnost zpracovaní ale především kupní sila sběratelů a jejich investiční ochota do jednotlivých kusu.
Uvážíme-li, že například nesignovaná cuba ze 17. či 18. století vysoké kvality zpracovaní, se dá nyní v sítí japonských obchodů specializujících se pouze na prodej mečů zakoupit za 300 000 až 800 000 ¥, podle obsažnosti a techniky ztvárněného motivu, pak je naprosto zcela nemožné v teto cenové relaci vytvořit podobné dílo prostřednictvím rukou současného řemeslníka.
Ten je samozřejmě zatížen náklady na provoz dílny, i podstatou své existence, tedy přijmu, který zajistí obživu jeho rodině. Jedná se zde především o časový výdaj nezbytně nutný k tvorbě a kompletizaci podobně kvalitního díla. Velký objem starých mečových záštit a ostatního kovaní k soupravám mečů pohybujících se na trhu v nereálně nízkých prodejních cenách, ve vztahu k původní ekonomické náročnosti výroby, svým způsobem zcela radikálně ztěžuje samotnou existenci a udržení tohoto tradičního japonského řemesla při životě v naší současné moderní době. Řečeno srozumitelnějšími slovy za starožitnou mečovou záštitu či dalším kováním, které jsou v prodeji ve specializovaných obchodech, již nestojí jeho původní tvůrce – řemeslník, a tedy nutná potřeba úhrady kompletních nákladu k výrobě celého díla. Cela věc se tak ocitá pouze v marketingovém rozhledu a schopnostech obchodníka, který nabízí předmětný kus k prodeji. Ten samozřejmě v rámci své vlastni i obecné ekonomické kondice společnosti přizpůsobuje pak prodejní cenu kupní sile své vlastni klientely a současně i tomu do jaké míry je sám schopen kvalitu díla prezentovat.
Ze strany současného řemeslníka je tedy v podstatě naprosto nemožné vypracovat nove dílo na základě cenové představy, kterou vytváří otevřeny trh starožitností s pracemi, které navršil v rukou sběratelů či obchodníků čas a proud historie.
Musíme si uvědomit, že historické zakázkové práce vysoké kvality přicházely k řemeslníkům z řad knížat, vysoce postavených samurajů či velice bohatých měšťanu, pro které bylo vlastnictví precizně zpracovaného kovaní na soupravách jejich mečů společenskou prestiži doby. Pokud máme možnost nahlédnout do administrativních archiválií a spisů, můžeme dohledat i účty za některé zakázkové práce. Ty se pak v přepočtu na dnešní měnu pohybují ve značné vysokých částkách. Někteří z renomovaných kovodělců pak pracovali pod záštitou šogunátu či jednotlivých knížectví a pobírali stabilní důchod jako řemeslnici sloužící dvoru. Na základě toho pak mohla vznikat díla náročná na kvalitu zpracovaní, protože je neomezoval zakázkový čas.
Shrnutím výše uvedeného, cena zakázkové práce se tedy odvíjí od doby nutné k vypracovaní celého díla a to včetně dizajnu, nikoliv od ceny podobných prací, které jsou dosažitelné na dnešním volnem obchodním trhu se starožitnostmi.